vytvořeno: 20.3.2019, před 6 roky v rubrice Aktuality
Memories will keep us together – Litva
Erasmus. To byl vždycky projekt, kterého jsem se chtěla zúčastnit. A teď jsem konečně měla tu možnost. Na naši cestu jsme s paní učitelkou Vaculínovou a Motúzovou a dalšími dvěma žáky – s Anetou Tomkovou a Radimem Doleželem – vyrazili z vlakového nádraží ve Starém Městě v neděli 3.3 v 9 hodin ráno. Po dlouhé cestě vlakem do Varšavy jsme měli několik hodin času předtím, než nás čekal let do Litvy, konkrétněji do města Kaunas. Tam jsme doletěli v pondělí ve 0.45 hodin a čas na spánek byl kvůli hodinovému časovému posunu ještě kratší. Naše hostující rodiny si nás z letiště odvezli domů a tím začal náš týden.
V pondělí ráno jsme se sešli v místním gymnáziu, kde jsme se zúčastnili přivítací ceremonie a seznámili se s celým projektem Erasmus plus, který tentokrát nesl název Memories will keep us together, a představili jsme se ostatním národnostem. Těmi byli Polsko, Lotyšsko, Španělsko a Itálie. Každý stát měl možnost představit svoji zemi, svoje město, školu, tradice a další. Následně nás čekala prohlídka po škole a po obědě různé soutěže ve skupinkách. Po škole nás bývalý student provedl po městě Kaunas, ukázal nám zdejší budovy a důležitá místa a povyprávěl něco o historii města.
Další den dopoledne jsme se zúčastnili soutěže, která spožívala v hledání různých míst a místností na škole. Odpoledne byla na programu konference s názvem „Svět spojený rozdílnými jazyky“, po které jsme opět přišli na řadu my s naší prezentací, tentokrát o našem jazyce. V té jsme ostatním ukázali například slova, která jsou mezinárodně používaná a vznikla v češtině, vyzkoušeli jejich výslovnost slova řeřicha a společně jsme se naučili náš nejtěžší jazykolam. Po programu jsme se opět vydali do ulic města, abychom ho lépe poznali.
Ve středu jsme změnili prostředí a jeli na výlet do hlavního města Litvy, tedy do Vilniusu. Po dvou propršených dnech nám konečně začalo přát počasí, a tak jsme si prohlídku mohli užít za sluníčka. Paní průvodkyně nám ukázala spoustu významných míst, mezi které patřilo například sídlo prezidentky. Po několikahodinovém rozchodu jsme se vrátili zpátky k autobusu, která nás zavezl do městečka Trakai, abychom zkusili národní jídlo.
Ve čtvrtek jsme navštívili místní domov pro seniory. Ti nám zazpívali pár písniček a my jim to samozřejmě také oplatili našim vystoupením, zatančili jsme jim náš národní tanec, polku. Odpoledne si pro nás studenti připravili několik her, které jsme si všichni zahráli a poté se nám pochlubili s jejich muzikálem. Ve večerním programu nás naši hostující studenti vzali na basketball, což pro nás bylo opravdu nezapomenutelným zážitkem.
V pátek už přišlo na řadu loučení a celé shrnutí týdne. Ještě před loučící ceremonii jsme si však zahráli v tělocvičně nějaké hry a společně jsme si zatančili, abychom si připomněli, jak je pohyb důležitý pro naše tělo. A odpolední program jsme si už každý zvolili podle sebe. Některé národnosti odjeli hned v pátek odpoledne, některé ještě jeden nebo dna dny zůstávali. My jsme před sebou měli ještě několik hodin času, a tak jsme si zašli na nedaleké trhy, kde jsme ještě nakoupili suvenýry domů. Pak už bylo jenom na čase se zabalit a jít na chvilku spát. Ve 4 hodiny v sobotu ráno se nás 5 sešlo na Kaunaském letišti, rozloučili jsme se s našimi hostujícími rodinami a o půl 7 ráno už jsme Litvě mávali jen z letadla a děkovali za čas, který jsme tam strávili.
Několik hodin jsme ještě pobyli ve Varšavě, prohlédli obchody, podívali jsme se na vyhlídku z Paláce kultury a vědy, poobědvali a ve před třetí hodinou odpoledne nasedli na vlak, aby nás odvezl domů. Tam jsme se dostali po 8 hodině večer, kde jsme předali štafetu zástupcům naší školy, kteří mířili do Portugalska a rozloučili jsme se.
Celý tenhle týden byl, jistě ne jenom pro mě, velmi přínosný. V mnoha věcech. Ukázal nám, že vzdálenost na mapě neznamená žádnou lidskou odlišnost. Naučili jsme se něco, co se jen v lavicích naučit nedá. Tento týden nám dal přátele, na které nezapomeneme. Poznali jsme Litevskou kulturu, jejich tradice, poznali jsme město Kaunas, jejich lidi a jejich život. Ale to nejdůležitější, co jsme si odvezli jsou vzpomínky, které nás navždy budou držet pohromadě.
Michaela Grebeňová, 3.H
