vytvořeno: 12.5.2016, před 9 roky v rubrice Aktuality
První květnový víkend minul, ovšem my (nepočítaje letošní maturanty) se bez okolků vyhnuli značným obloukem škole a vzali útokem kino, kde na nás tentokrát čekal rádoby optimismem nacucaný pesimistický a hlavně válečný film, totiž řeč je právě o Zlodějce knih, pojednávající o období druhé světové války.
Snaha docela nonšalantně přijít s trochu novým nápadem na film se přece jen mírně stírala se skutečností, že válečné filmy jsou už tak víceméně pasé. Přesto režisér, tvůrce, herci a veškerá podílející se společnost dodali starému žánru nový šmrnc, jenž většinu diváků donutil se posadit na zadek a okázale jim dokonce i zatrhl veškerou snahu si odskočit třeba i na záchod.
Příběh začal nenuceně kuriózní smrtí malého dítěte, což nedalo na výběr slabším povahám, a ty už intuitivně začaly tasit zásobu kapesníků na horší časy již na začátku filmu. Film s nádechem ,,lehké deprese“ pokračoval nenávistí vůči Rusům, Židům a vůbec celkově, co si budeme povídat, hitlerovskou nenávistí vůči všem. Sem tam ale i svitlo na růžové chvilky ve formě vtípků, které se snažily zakrýt smrt pár miliónů lidí. Závěrem, kdy už všichni doufali ve skvostnou duhu, jednorožce a celkově optimismem vyvařený happy end, se scénář poněkud vymkl kontrole, režisér si náhle uvědomil, že nenatáčí pohádku, a všichni umřeli. Nicméně ani velké finále se nevyhnulo zlomu a statečná hlavní postava Liesel vstala jako grandiózní spasitel z mrtvých a žila dalších sladkých 70 až 80 let.
Z filmu protkaného nesympatickou historií odcházeli studenti s rozbitými srdíčky a někteří se oddali snad nikdy nekončícím výjevům smutku a svým masivním brekem udělali z kina nové hradišťské koupaliště. Ale teď vážně, mějme se všichni rádi, nenávist hoďme do kanálů a hlavně, hlavně si dejme místo války třeba zmrzlinu. Protože válka je hloupost, bratři a sestry, soudružky a soudruzi, prostě a zkrátka všichni.
Karolína Tomečková, 3.G
