Naše škola oslavila šedesátku

V sobotu 6. listopadu se uskutečnila v areálu Střední odborné školy a Gymnázia Starého Města malá slavnost. Jediná staroměstská střední škola oslavila již 60 let své existence a pro své bývalé pracovníky, absolventy i veřejnost otevřela na celý den své brány, aby připomněla svou historii a ukázala, čím žije dnes a co plánuje do budoucna.

Na přelomu 50. a 60. let potřebovalo zemědělství, v této době silně podporované vládou, vychovávat nové kvalifikované odborníky. Z rohodnutí státních a stranických orgánů byla ve Starém Městě založena Střední zemědělská technická škola. Velkorysý projekt s budovou školy, tělocvičnou, internátem a rozsáhlým technickým zázemím byl realizován v letech 1958-1960 podle projektu architekta Františka Rozhona. Areál vznikl v lokalitě Padělky, tehdy na úplném okraji Starého Města. O tom, že šlo o kvalitní architekturu, svědčí i to, jak budova i dnes působí přívětivě. Návštěvníci školy obdivují především její zasazení do okolní přírody. V  sousedství školy vyrostlo již o několik let dříve školní hospodářství, které potom zajišťovalo zázemí pro výuku praxe v zemědělských provozech. Unikátní propojení školy a školního hospodářství bylo obrovskou devízou pro učitele i žáky. Časy se ovšem mění a s nimi i priority vzdělávání. Zatímco bývalý školní statek mizí pod lžícemi bagrů, škola každý rok vítá nové žáky, kteří zde kromě zemědělství studují i další obory. 

Školu školou dělají především žáci a učitelé. Za celou dobu existence ji absolvovalo přes 5000 žáků a pracovaly tu na tři stovky učitelů. Je zajímavé, že za 60 let se ve vedení vystřídalo jen sedm ředitelů. Každý z nich zanechal ve škole výraznou stopu. Mnoho se vybudovalo, bylo potřeba odolávat politickým a ekonomickým tlakům a přitom dbát na to, aby škola byla moderním vzdělávacím ústavem a zároveň tou pravou Komenského dílnou lidskosti.

Výuka na škole byla zahájena 1. září 1961, ale protože dnešní budova ještě v tu dobu nebyla zkolaudována, učilo se ještě několik měsíců v bývalé vile rodiny Mayových, majitelů cukrovaru. Tam byl také domov mládeže s velmi přísným režimem. Málokdo si dnes umí představit povinné ranní rozcvičky, sobotní výuku a vycházky do města za odměnu. Do tří tříd denního studia nastoupilo 108 žáků. Kromě toho tu byly další tři třídy studia dálkového, třída jednoletého studia pro funkcionáře a třída dobíhající mistrovské školy. To vše musel zvládnout ředitel, zástupce, čtyři interní a čtyři externí učitelé a dvě vychovatelky. Posledním žijícím členem prvního učitelského sboru byl ještě donedávna usměvavý inženýr Ivan Bosák. Ten škole zůstal věrný až do svého důchodu v roce 1996. Víme od něj například to, že podle direktivního nařízení státu muselo ještě v 60. letech nastoupit z každé zemědělské rodiny povinně aspoň jedno dítě do zemědělství, takže se stávalo, že i velmi nadaní žáci museli projít učňovským oborem nebo zde studovali i žáci bez sebemenšího zájmu o obor. Inženýr Bosák vzpomínal ale spíše na veselé věci - hlavně na praktickou výuku, zejména na každoroční dvoutýdenní ruční sklizeň 42 hektarů cukrovky, které se povinně účastnili i učitelé. Pan Bosák, který ve škole pracoval 35 let a zůstával s ní v kontaktu i v dalších letech, bohužel v minulém roce zemřel.

Škola si postupně získávala renomé v celostátním měřítku. Přes všechny temné stránky minulého režimu musíme vidět i mnoho pozitivního: vzdělávali se tu vynikající odborníci, kteří si později doplňovali vzdělání na vysokých školách a pracovali nebo dodnes pracují na významných pozicích. A především bývalo dobrým zvykem zůstávat v oboru, přestože zemědělství nikdy nebylo příliš lukrativní.

Se změnou politického režimu se měnila i společenská poptávka. Několikrát se změnil název školy. V letech 1991-1998, se stala její součástí rodinná škola, zaměřená na veřejnosprávní služby. K zásadní změně došlo v době šestnáctiletého působení ředitelky Ing. Svobodové. Tradiční pěstitelství a chovatelství nahradily komplexnější a modernější obory agropodnikání a ekonomika zemědělství a výživy. Přibyl další obor s názvem ekologie a ochrana krajiny. Proběhlo zde také několik ročníků velkolepých regionálních výstav Zahrada Moravy, na jejichž tradici v této době navazuje město. Škola pak především navázala na přerušenou tradici gymnazijního vzdělávání ve Starém Městě a v roce 1998 zde byly otevřeny první dvě třídy gymnázia. Od 90. let také se také rozvíjela intenzivní a plodná spolupráce s partnerskými školami v italské Latině a německém Tönisvorstu.

Paralelně s historií střední školy ve Starém Městě se odvíjela v Uherském Hradišti na Mojmíru o něco mladší historie Středního odborného učiliště strojírenského, později Střední odborné technické školy. K poslednímu zlomovému okamžiku v historii obou škol došlo 1. ledna 2012, kdy Zlínský kraj jako zřizovatel obě školy sloučil. Ředitelem se stal Mgr. Bedřich Chromek. Dnes sem mohou absolventi devátých tříd nastoupit na gymnázium, vybrat jeden ze čtyř maturitních oborů odborné školy nebo jeden ze čtyř oborů učebních. 

V nelehké epidemiologické situaci se organizátorům podařilo sestavit kulturní program s vystoupením žáků i pěveckého sboru učitelů, vernisáží výtvarných prací a prezentací efektních chemických pokusů. Atmosféra slavnosti byla vzhledem k situaci trochu komorní, ale o to srdečnější. O tom, že škola nadále leží mnoha lidem na srdci a v srdci, svědčí i výčet hostů. Starosta Kamil Psotka zdůraznil, jak si město váží toho, že má také „svou“ střední školu. Na dobrou spolupráci města a školy zavzpomínal také senátor Josef Bazala. Zcela osobní pak byla zdravice místostarosty Martina Zábranského, který zde byl po řadu let oblíbeným učitelem a zástupcem ředitele.

Kromě historie se také hovořilo o současnosti a budoucnosti školy. Škola má v současnosti přes 700 žáků a chce reagovat na nové potřeby vzdělávání a trhu práce. Je zapojena do několika projektů a učitelé i žáci netrpělivě čekají, že situace zase dovolí obnovit ty zahraniční.

Mgr. Pavel Palička