vytvořeno: 29.2.2016, před 9 roky v rubrice Aktuality
Ve dnech 7. – 13. února 2016 se v malebném prostředí Jeseníků (na Pradědu) uskutečnil lyžařský a snowboardový kurz pro třídy 1. G a 1. E. I přes počáteční připomínky, jestli by nemohli jet třídy v jiném složení, byla většina žáků spokojena i s obsazením i s vedením kurzu. Žáci byli rozdělení do 3 lyžařských a 1 snowboardového družstva. Samotný výcvik probíhal bez sebemenšího problému a drtivá většina žáků zaznamenala za pětidenní výcvik výrazné pokroky v technice lyžování a snowboardingu. Největší radost jako obvykle působilo instruktorům nejslabší družstvo. Nejen, že byli vděčni za připomínky, které „nejzkušenějším“ lyžařům moc nevoněli, ale i jejich pokroky bylo možné sledovat hodinu po hodině. Výcvik byl dále doplněn o teoretickou část, kterou tvořily přednášky, videonahrávky a video rozbory, a v neposlední řadě beseda se členem Horské služby. Studenti byli informování o technice běžeckého i sjezdového lyžování a snowboardingu, o údržbě výstroje a výzbroje, o mazání a voskování lyží a snowboardů, o zdravovědě a bezpečnosti na lyžařském svahu, pravidlech FIS, o nebezpečí pádu laviny a mnohém dalším. Teoretický blok doplňoval každodenní kulturní program, který tvořili žáci sami.
Činnost zdravotníka (Mgr. Horňák) byla naštěstí omezena pouze na méně závažné zdravotní problémy. Nebyl zaznamenán žádný vážný úraz (ani nemoc), který by vyžadoval okamžitý zásah zdravotního personálu. Ošetřovaly se drobné úrazy a nemoci, které zapříčinila zejména únava z náročného lyžařského výcviku. Ovšem jinak vypadal pohled na zdraví očima „nemocných“. Jak už to tak bývá, poté co lehl první člověk, se okamžitě přitížilo dalším deseti. Hned se objevili informace o šířící se „viróze“ a každý, kdo měl v nohách tři dny náročného pohybu na čerstvém vzduchu a spánku poskromnu cítil, jak se mu motá hlava a únava z nohou prostupuje do oblasti žaludku.
Naštěstí jsme jeli ve výborném složení a poskytovali jsme nejen mateřskou starostlivost v podání kolegyně Kohoutové, ale přišlo i na slova lékařů, se kterými jsme kdysi kurzy absolvovali. Po vyšetření totiž často zaznívalo: „Tohle všechno Vás bolí? Tak to bude nejspíš únava a ta naštěstí nijak nebrání dalšímu přiměřenému pohybu na čerstvém vzduchu.“ Samozřejmě jsme doporučovali odpočívat a skutečně stav sténajících se rychle zlepšoval. Nutno podotknout, že se objevila i hrstka skutečně nemocných, kterým ovšem stačil v nejhorších případech Paralen. Na závěr nutno dodat, že pobyt určitě přispěl k zocelení zúčastněných a podle loučení i k prohloubení vztahů napříč třídami. Ještě jednou bych chtěl pochválit všechny instruktory i žáky za příjemnou atmosfér, kterou jsme si navzájem vytvořili.
Mgr. Branislav Horňák
