EDISON WEEK očima studentů

„Kdy už přijedou?“
„Kolik jich letos bude?“
„Přijdou k nám do třídy?“
„Z jakých jsou zemí?“

Podobné otázky jsme slýchali na chodbách již několik týdnů. Naše škola se totiž letos již šestým rokem znovu zapojila do projektu Edison.

V rámci tohoto projektu na naši školu zavítali studenti vysokých škol z různých koutů světa, aby nás obohatili o poznatky z jejich kultury. Počet stážistů sice v tomto roce nebyl tak hojný jako v předchozích letech, ale zastoupení odlišných kultur a národností bylo opět velice pestré. Navštívily nás slečny z Číny, Taiwanu a Kazachstánu.

Hrstce z nás se také naskytla možnost stát se na týden hostitelskými rodinami. Pod vidinou navázání nových přátelství a zdokonalení svých konverzačních schopností v anglickém jazyce jsme se tedy rozhodli poskytnout těmto stážistům ubytování. Já například svůj pokoj přenechala dvaadvacetileté slečně z Kazachstánu, která mi velmi rychle přirostla k srdci.

I přes všechny povinnosti, které jsem vzhledem k projektu měla, se mi nakonec podařilo zúčastnit se všech tří přednášek. Stážistky si pro nás připravily prezentace, prostřednictvím kterých nás seznámily se životem ve svých zemích. Vyprávěly nám o tradicích, zvycích a mimo jiné také o tom, v čem se jejich kultura liší od té naší.

Samozřejmě nemůžeme brát, aniž bychom nedali něco na oplátku. A tak byl pro naše hosty vytvořený zajímavý program v podobě nejrůznějších výletů po okolí spojený s poznáváním české a především pak moravské kultury.Toto bylo malé ohlédnutí se za projektem Edison z pohledu studentky třetího ročníku, která by ráda poděkovala všem zúčastněným za prožití opravdu zajímavého týdne.

V týdnu od 6. 2. – 10. 2. 2017 na naší škole probíhal tzv. „Edison week“, který se u nás opakoval již šestým rokem. Edison je projekt, který spojuje mladé lidi odlišných kultur a národností, aby se seznámili se zvyky, tradicemi a situací v jiných zemí a stali se tak generací, která prolomí prohlubující mezikulturní bariéru. Na naše gymnázium zavítali studenti z Číny, Kazachstánu a také z Taiwanu. I přes letošní menší počet zahraničních studentů jsme načerpali nezapomenutelné zážitky na celý život a také jsme získali nové kamarády.      

Já jsem přenechal svůj pokoj na celý týden Glorii Gong, což je devatenáctiletá dívka, která studuje ekonomii v prvním ročníku na vysoké škole v Pekingu. Celý týden pro nás byl velmi zajímavý, protože jsme měli možnost dozvědět se nové informace o svých kulturách. Také jsem se dozvěděl, že v čínštině se nevyslovuje písmeno R, což pro ni znamenalo velký problém vyslovit mé jméno – Aladin, má nová přezdívka na celý týden. I přes jejich náročný rozvrh jsme měli sílu chodit po památkách jak v Uherském Hradišti, tak ve Starém Městě. V úterý jsme dokonce zavítali do staroměstské Radnice, kde nás pan místostarosta obdaroval menšími dárky. Ve středu ve večerních hodinách celý náš tým zavítal do nově postavené laser arény v Uherském Hradišti, hru však vyhrála ta nejbystřejší z nás, Kazaška Perizat.  Čtvrtek to byl den, který si s největší pravděpodobností užili všichni. Ve večerních hodinách všichni honem do vinného sklípku, kde byla neuvěřitelná atmosféra. Cizinci mohli také ochutnat moravské víno, které jim podle mého názoru velmi zachutnalo. Pátek to byl den loučení, alespoň teda pro mě, protože Glorie se rozhodla, že se pojede podívat na víkend do Polska. Rozloučili jsme se, předali jsme si adresy a snad někdy Na viděnou!! Taiwanka Iwon a  Kazaška Perizat se jeli podívat do Olomouce a následující týden pobydou na základních školách.

Já osobně považuji projekt Edison za velký přínos, během celého týdne jsem se dozvěděl mnoho informací jak o Číně,Taiwanu tak i Kazachstánu. Třeba napadlo by vás, že v Číně se nesmí používat sociální sítě typu Facebook, Instagram nebo Youtube? Pokud je chtějí obyvatelé Číny využívat, musí si služby zaplatit. Díky projektu jsem si procvičil jazykové dovednosti v angličtině, protože není žádná jiná možnost komunikace než v tomto jazyku. Nebyla to moje první zkušenost s projektem EDISON, měl jsem možnost ubytovat minulý rok Gruzínce a moc doufám, že příští rok zahraniční studenti přijedou zase. Rozhodně nebudu váhat prožít další týdenní dobrodružství a vy, pokud budete mít možnost někoho ubytovat, neváhejte také!

Pro začátek bych ráda řekla, že jsem se tohoto projektu zúčastnila teprve poprvé za celé tři roky mého studia na gymnáziu a můžu říct, že spolužákům tuto zkušenost že srdce závidím. Z hodnocení celého projektu mých spolužáků, které mě utvrdilo v mých očekáváních, jsem usoudila, že tento týden, bez urážky všech skvělých učitelů angličtiny působících u nás ve škole, pro mě bude více, než jen propůjčení mého milovaného pokoje vysokoškolačce z exotické země. Za jediný týden odhaluji své nedostatky v jazyce a nejdůležitější věc je, že jsem v něm nucena celým svým českým mozkem myslet a mluvit ve dne i v noci v angličtině, a tomu se žádný učitel nevyrovná. 

Plná očekávání a ideálu o cenném týdnu jsem vyhlížela svou taiwanskou spolubydlící z okna a odbíhala si užít poslední vteřiny s mojí postelí. Po příjezdu mi řekla její rodné jméno z čínštiny, Yu-Chen Wu, které si naštěstí dívka nechala pro své příbuzné a já jsem jí směla říkat jen Yvonne. Její příjezd k nám byl naplánován na neděli 6. února. S mým úsměvem na tváři a s unaveným pohledem v její tváři jsem ubytovala ji a jejích pět zavazadel v našem domě, kde už bylo připraveno tradiční jídlo. 

V průběhu týdne jsme se pokoušeli ukázat studentům co nejvěrněji chod naší školy a okolí   Uherského Hradiště. 
Díky velkorysosti školy jsme dostali svačinku pro nás i pro prezentující, tak na nás zůstala jen snídaně a odpolední program s večeří, při kterých jsme se dozvídali mnoho obohacujicich informací o jejich zvycích a jejich kultuře. Ve volném čase bohužel Yvie spíš odpočívala po namáhavějším dni ve škole, ale i tak se snažila okusit to nejlepší z našeho okolí, klasické hradišťské kavárny, vdolečky nebo třeba chlebíčky. U nás doma jsem se ji pokoušela ukázat taky typické jidla české domácnosti. Pocit nutnosti se podělit jsem cítila ve chvíli, kdy jsem myslela na štrůdl. Jablkový koláč, který se peče po celém světě v různých variantách a chutích, je v Česku jako jablkovo skořicová se sušenými bobulkami vinné révy tradice. Yvie se do štrůdlu zamilovala. V tento moment jsem dostala chuť využít možnost taiwanského hosta. Nabídnout mu naši kuchyň a poprosit zase o jejich tradiční jídlo. Po jídle jsem pochopila, proč Yvie chybí její sweet home.

Se spolužáky a jejich hosty jsme místo dýchání téměř pouze jedli. Po pár dnech nebylo dost místa na další jídlo, tak jsme si vzpomněli i na sociální život a poznávali kulturu třeba i kazašskou či čínskou, která se nepříliš lišila od té taiwanské.Koncem týdne již pomalu ubývalo energie, ale pozitivní energie se rozhodně neztrácela. Pro ukončení našeho weeku jsme navštívili, jako pravidelně každým rokem, sklípek U Juráků, kde pro nás bylo připraveno příjemné posezení, kde se loučili zejména učitelé s našimi hosty. Naše gró s Yvie přišlo teprve v pátek večer, kdy jsem jí ochotně ukázala místní noční život.. A tímto skončil náš nezapomenutelný týden.