4.G v Praze

Začátek září je pro všechny žáky nastupující do čtvrtého ročníku zážitkem blízkým návštěvě zubaře. Provází ho hrůza, strach a plány na útěk na nejbližší pracovní úřad. Proto se naši učitelé rozhodli nám toto trauma ulehčit šalamounskou volbou mezi prázdninovým volnem a dnem školním. A tou byl právě třídní výlet. Dne 5. září, což byl náš druhý den ve čtvrtém ročníku, se naše třída společně s paní učitelkou Andrýskovou a paní učitelkou Machovou shromáždila na vlakovém nádraží ve Starém Městě. Každý žák měl svou jízdenku, aby si mohl snadno najít místo. Po příjezdu vlaku v 6:27 někteří z žáků zjistili, že byli přiděleni do dětského kupé (opět se nejspíše jednalo o snahu našich kantorů, abychom zavzpomínali na dětství a na chvíli zapomněli na blížící se armageddon v podobě maturity). Vlak se poté rozjel, směr Praha. Cesta nebyla dlouhá, jelikož většina studentů stále dospávala víkend (bylo úterý). Po příjezdu do Prahy jsme uschovali svá zavazadla a vydali se směr Český rozhlas.

Úvodem jsme zhlédli video, po kterém následovalo představení naší průvodkyně, která nás po Českém rozhlase provedla. K našemu štěstí jsme navštívili rozhlas právě ve chvíli, kdy zde poskytoval rozhovor pan Zdeněk Svěrák. Po ukončení prohlídky byla většina z nás velmi nevrlá z důvodu nedostatku potravy, dostali jsme proto povolení si na Václavském náměstí nějakou potravu ulovit. Odpoledne jsme pak navštívili několik muzeí, jako jsou Muzeum heydrichiády, Muzeum komunismu a Muzeum voskových figurín. Prošli jsme si proto téměř všemi emocemi od smutku, přes vztek až po čiré veselí. Naprosto vyčerpáni jsme proto poté vyrazili do hotelu. Hotel s lákavým názvem Seifert nás více než překvapil, pokoje byli čisté, vkusně vybavené a personál příjemný. Větší části se ten den nechtělo hotel ani opouštět, náš program však velel jinak. Po západu slunce jsme se společně šli podívat na Žižkovskou věž. Nápad navštívit ji v noci lze zařadit mezi jeden z nejlepších nápadů za celý tento výlet, osvětlená noční Praha nám všem vyrazila dech. Šlo pozorovat několik studentů, kteří se spokojeně uvelebili do kulových křesel visících ze stropu, či němě stojící u zábradlí s očima nalepenýma na světélkujícím výjevu před nimi, a některé dokonce výhled dojal tak, že měli potřebu volat svým blízkým domů.

Po komplikovaném návratu zpátky do hotelu, při kterém se otestovaly orientační smysly všech přítomných, a následném odpočinku, přišel den druhý. Ráno bylo více než příjemné, jelikož snídaně v našem hotelu byla nad očekávání všech. Množství dobrého jídla, jež pro nás personál hotelu připravil, zajistilo, že jsme do centra vyráželi s příjemně plnými břichy. Nejprve nás čekala prohlídka Národního divadla a Národní třídy. Když jsme tyto prohlídky absolvovali, měli jsme možnost si samostatně prohlédnout Královskou cestu od Prašné brány, přes Staroměstské náměstí a Karlův most. Praha plná pouličních umělců nás všechny velmi oslovila. Následně jsme společně prošli Nerudovu ulici, kde jsme mohli vidět i samotný dům Jana Nerudy U Dvou slunců. Po dlouhé cestě do kopce se před námi zjevil Pražský hrad, který jsme měli možnost si prohlédnout i zevnitř a pokochat se všemi krásami a luxusem, jež tato honosná budova nabízí. Když jsme se vrátili večer do hotelu, opět nás nečekal odpočinek, ale naopak jsme se museli řádně ustrojit a vyrazit do Stavovského divadla. Zhlédli jsme  představení Spalovač mrtvol, které některé uchvátilo, jiné vyděsilo, ale téměř všechny nalákalo k četbě této knihy.

Poslední den jsme, opět po dobré snídani, navštívili Poslaneckou sněmovnu a Valdštejnské zahrady. Na obou místech jsme byli velmi zaujati tím, co jsme viděli. Následně se nám i přes možnost volného procházení Prahy nikdo neztratil a 17:13 jsme vyráželi směr domov s batohy, taškami a rukama plnýma dárků, suvenýrů a jídla.

Tento výlet byl rozhodně velmi přínosný pro všechny z nás, někteří se dověděli něco více o kultuře naší země, jiní o Praze a někteří byli jenom šťastní, že se naučili jezdit metrem.

Karolína Kozumplíková, 4.G